V textech, které v rámci NESEHNUTÍ a ženskoprávního programu vydáváme, uplatňujeme používání genderově korektního jazyka. Ne jinak je tomu i na našich webových stránkách.
Genderově korektní používání jazyka je způsob vyjadřování, který nezesměšňuje, nezneviditelňuje a nediskriminuje jedince z hlediska pohlaví. Ve způsobech titulování, označování a oslovování osob se vyhýbá užívání generického maskulina, které ženy společensky zneviditelňuje a ve svých důsledcích marginalizuje. Genderově citlivý způsob vyjadřování se vyhýbá používání nevhodných genderových stereotypů zjednodušujících skutečnost a reprodukujících tradiční genderové role (např. „živitel rodiny“, „strážkyně domácího krbu“). Označuje se též pojmem nesexistický jazyk.
Příklady používání tohoto jazyka jsou různé. Je možné si je ukázat na příkladu původní věty: Na akci byli dobrovolníci. (reálně na akci byli např. 3 muži a 4 ženy) Tuto větu je možné upravit následovně:

DELŠÍ VERZE:
Na akci byli dobrovolníci a dobrovolnice.

KRATŠÍ VERZE:
Na akci byli dobrovolníci/ice.

DŮSLEDNÁ KRATŠÍ VERZE:
Na akci byli/y dobrovolníci/ice.

OPIS:
Na akci byli lidé, kteří nám dobrovolně pomáhají.

Protože se snažíme, aby používání jazyka bylo co nejvíce čtenářsky příjemné, preferujeme používání opisů či delší verze textů před lomítky.

Při psaní se také držíme následujících doporučení, inspirovaných lingvistkou Janou Valdrovou:

* Uvádíme tvary obojího rodu tam, kde mají označovat ženy i muže: Vážené kolegyně a kolegové; vystoupení zahraničních odbornic a odborníků atd. Tuto praxi střídáme s dalšími variantami, např. slovesným adjektivem nebo opisem.
* Důsledně dodržujeme adresnost tam, kde se jedná o ženu: děkuji hlavní koordinátorce projektu, kterou je paní XY…
* Vyhýbáme se apelativu žena/ženy a nahrazujeme je jinými názvy osob: odbornice, členky pracovních týmů, kolegyně, pracovnice, spolupracovnice. Místo ženy po mateřské dovolené lze ve vhodném kontextu použít kolegyně, zaměstnankyně, členky pracovních týmů, spolupracovnice po rodičovské dovolené.
* U odbornic používat přechýlené názvy osob, nikoliv mužským tvarem ekonom, právník, lékař, vědec, grafolog, ale ekonomka, právnička, lékařka, vědkyně, grafoložka. V případě, že druhá varianta tvaru není dosud používaná, lze použít opsaný tvar, např. „lékařka porodník“.
* Vhodné je užívat slovesná adjektiva a obourodé názvy osob: referující, studující, vedoucí, mluvčí.
* Též užívání názvů abstrahujících od biologického rodu napravuje asymetrie: např. osoba, mládež; naopak se snažíme upouštět od tvarů abstrahujících člověka jako takového, např. pracovní síla, jednotka živé síly.
* Kde je to možné, snažíme se vyhýbat neživým subjektům mužského rodu, jež zároveň mohou evokovat asociaci s mužským pohlavím: (zřizovatelská) instituce/ organizace místo zřizovatel; firma, podnik místo zaměstnavatel.
* Slaďujeme písemný a ústní projev. Na dataprojektoru i v ústním komentáři je žádoucí užívat rodově korektní názvy osob.
* Pořadí pohlaví ve víceslovných názvech osob je vhodné střídat („na akci byli vědkyně i vědci i politici i političky“).
* Zahraniční příjmení ženských osobností doporučujeme uvádět v nepočeštěném, tudíž nepřechýleném tvaru. Některé představitelky vědy, politiky, umění apod. si výslovně nepřejí, aby se jejich příjmení přechylovala, ať již z důvodu funkce příjmení jako „značky“, nebo kvůli dohledatelnosti na internetu (Ottová je ve skutečnosti Ott? Otta? Otte? Otto? nebo žije v některé slovansky mluvící zemi – Ottova? Ottová?)