Podnět na krajský živnostenský úřad pardubického kraje

Podnět k prošetření, zda reklama na montáž sádrokartonů, jejímž zadavatelem je fyzická osoba-podnikatel František Lexa, není v rozporu se zákonem č. 40/1995 Sb.

 

Občanské sdružení NESEHNUTÍ Brno podává podnět na prošetření, zda obrazová část reklamy prezentující nabízený sortiment služeb (viz obrazová příloha 1, 2), jejímž zadavatelem je František Lexa, fyzická osoba-podnikatel se sídlem na adrese Dolany 110, obec Dolany 53345, IČ: 64104427 není v rozporu se zákonem č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o regulaci reklamy). Občanské sdružení Nesehnutí žádá o prošetření, zda obrazová část reklamy neporušuje § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy a tím nedošlo ke správnímu deliktu právnické osoby dle § 8a odst. 2 písm. g) zákona o regulaci reklamy.

 

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, nesmí být reklama v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu.

Současně se domníváme, že došlo k porušení zákona č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen antidiskriminační zákon). Antidiskriminační zákon v § 1 odst. 1 písm. j) zakazuje diskriminaci ve věcech přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování, kdy v daném případě došlo k diskriminaci na základě pohlaví.

 

Z obrazové části reklamy prezentující služby Františka Lexy, lze usuzovat, že daná reklama porušuje § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy, z těchto důvodů

 

  • Obraz polonahé ženy je v reklamě použit zcela bez souvislosti s propagovanými produkty. Došlo tak k sexuální objektifikaci, což znamená, že ženino tělo bylo využito k připoutání pozornosti prostřednictvím sexualizovaného vyobrazení těla, které jinak nemá s nabízeným produktem nic společného a odporuje tak etickým zásadám pro zobrazování mužů a žen a porušuje tak v zákonem zmíněné dobré mravy a snižuje lidskou důstojnost. Snižováním lidské důstojnosti v reklamě se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 1 As 46/2013 ze dne 15. 10. 2013 a dospěl k závěru, že pro posouzení snížení lidské důstojnosti jako hodnoty, kterou je třeba chránit, není nutné prokazovat postoj osoby, která se dané reklamy účastnila, tedy zda s účastí v reklamě souhlasila, resp. ji vykonávala dobrovolně. Práva na zachování lidské důstojnosti, jako nezadatelného a nezcizitelného práva, se totiž nelze vzdát. Jinými slovy lidská důstojnost je hodnotou, se kterou nelze volně disponovat, a jednotlivec se jí nemůže sám vzdát.

 

  • Neetičnost je schována také za diskrimujícím dvojsmyslným sloganem „I mně to hezky udělal…“ Dvojsmysly a humor jsou v reklamě běžně používané jako médium přenosu. Užívají sice věty a výrazy, které zní neutrálně, počítá se však s tím, že cílová skupina tento dvojsmysl postřehne. Dvojsmyslný slogan ještě více umocňuje a sexualizuje vizuální stránku reklamy a spolu s obrazem polonahé ženy jej lze považovat za jazykovou pornografii. Poronografie je opět zakázána výše uvedeným zákonem. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 32/2007 ze dne 27. 9. 2007 lze za pornografické považovat takové dílo, které uráží způsobem, který lze stěží akceptovat, cit pro sexuální slušnost. Při posuzování pornografické povahy díla je stěžejní, zda celkový dojem způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním; přitom je zapotřebí odmítnout takové dílo, které ohrožuje mravnost obecně nepřijatelným způsobem u většiny lidí, kteří s ním přicházejí do styku. Jelikož se jedná o reklamní plakát používaný ve veřejném prostoru, můžeme se domnívat, že s ním mohly přijít do styku všechny skupiny obyvatel (včetně dětí).
  • Objektifikace ženy a použitý dvojsmys je také v rozporu s požadavkem respektu a uznání zobrazené ženy. V reklamě je zobrazena jako sexuální objekt, který slouží jako ozdoba muže a vytváří představu o tom, že žena na obrázku slouží jako předmět využitelný k sexu, čímž snižuje lidskou důstojnost všech žen. V symbolické rovině tak reklama snižuje důstojnost skupiny definované pohlavím.
  • Nepřiměřená sexualizace reklamy není způsobená jen obrazem polonahé ženy, ale také pozicí, ve které se dívka nachází. Zaujímá svůdnou, vyzývavou pozici a láká tím zákazníky k obdivování jejího těla a její krásy, což snižuje ženinu důstojnost.

Z obrazové části reklamy lze rovněž dovodit, že daná reklama je s antidiskriminačním zákonem:

  • Je patrné, že pokud by v obdobném typu reklamy měl být zobrazen muž, nebyl by vystaven takovéto nedůstojné pozici a nebyla by snižována jeho lidská důstojnost. Pokud by se nejednalo o reklamu na spodní prádlo, tak by muž byl oblečen a jeho postoj by nenaznačoval sexuální akt. Z toho vyplývá, že v daném případě se s vyobrazenou ženou zachází bezdůvodně méně příznivě, než by zacházelo s mužským modelem ve srovnatelné situaci, což odpovídá definici diskriminace na základě pohlaví.

Tato reklama je tedy v rozporu se zákonem o regulaci reklamy, neboť je v rozporu s dobrými mravy, ohrožuje obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižuje lidskou důstojnost a obsahuje prvky pornografie. Současně je tato reklama v rozporu s antidiskriminačním zákonem, neboť diskriminuje na základě pohlaví.

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 1 As 46/2013 ze dne 15. 10. 2013 dovodil, že jakákoli diskriminace z důvodu rasy, pohlaví nebo národnosti automaticky představuje rozpor s dobrými mravy. Nelze se totiž domnívat, že by existovala diskriminace z důvodu rasy, pohlaví nebo národnosti, kterou by bylo možné považovat za souladnou s dobrými mravy. Naopak, pokud správní orgán shledá, že reklama obsahuje diskriminaci na základě některého z uvedených důvodů, musí takovou reklamu vždy považovat  za rozpornou s dobrými mravy.  Pro naplnění § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy tedy není vůbec na místě posuzovat „intenzitu diskriminace“, podstatné je, zda byla přítomnost diskriminace z důvodu, rasy, pohlaví nebo národnosti prokázána či nikoliv.

O výsledku šetření nás prosím informujte na níže uvedené adrese či na emailu zenskaprava@nesehnuti.cz.