Zákon o regulaci reklamy

 

Regulace reklamy je právně ošetřena Zákonem o regulaci reklamy (zákon č. 40/1995 Sb.)
Zákon o regulaci reklamy stanoví, že není možná reklama, která je v rozporu s právními předpisy. V kontextu sexistické reklamy je možné poukázat na zákon č. 198/2009 Sb. Známý jako antidiskriminační zákon.
„Podle § 2, odstavec (1) se zakazuje a) reklama zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot, jejichž prodej, poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy.“
Klíčové je ovšem ustanovení, ve kterém zákon jasně zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, obsah prvků pornografie v reklamě a rozpor s dobrými mravy:
„Reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu. Reklama nesmí napadat politické přesvědčení.“

Zákon dále stanoví, kdo jsou dozorující orgány v oblasti reklamy – pro televizní a rozhlasové vysílání je to Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a pro další případy sexistické reklamy, jsou to krajské živnostenské úřady. Tento systém se ale jeví jako poněkud nepružný a v praxi nefungující. Podněty krajským úřadům podává Rada pro reklamu (mimo jiné), která je podstupuje Krajským živnostenským úřadům jako odpovědnému dozorujícímu orgánu v případě, že reklamu shledá neetickou. Součástí povinností RPR je ale také na žádost státních orgánů se k etičnosti konkrétních reklam vyjádřit. Takže krajské živnostenské úřady si k dané reklamě mohou vyžádat posudek opět RPR, který má poradní funkci.
„§ 7Dozor nad dodržováním zákona mají (1) Orgány příslušnými k výkonu dozoru nad dodržováním tohoto zákona (dále jen „orgán dozoru“) jsou a) Rada pro rozhlasové a televizní vysílání 28) pro reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a pro sponzorování v rozhlasovém a televizním vysílání, g) krajské živnostenské úřady 32a) v ostatních případech.“
„Při výkonu dozorové činnosti se orgány dozoru řídí částí třetí zákona o státní kontrole 32b), nestanoví-li tento zákon jinak. Při kontrolní činnosti mohou zaměstnanci dozorových orgánů pořizovat též zvukové a obrazové záznamy.“

Ze zákona o regulaci reklamy tak není zřejmé, jakým způsobem, vykonává dozorující orgán regulaci nad tímto druhem reklamy.
Fyzická či právnická osoba se může přestupku dopustit tím, že jako šiřitel reklamy šíří reklamu
„která je podle § 2 odst. 1 písm. a) zakázána“
Tedy je v rozporu s právními předpisy. Jako zadavatel reklamy se dopustí přestupku když
„b) poruší podmínky stanovené pro obsah reklamy v § 2 odst. 3 nebo 4, § 2b, 2c, § 3 odst. 6, § 4, § 5 odst. 3, 4 nebo 5, § 5a odst. 1, 2, 5, 6, 7 nebo 8, § 5b odst. 2 nebo 8, § 5d, § 5e odst. 1, § 5f, § 5g odst. 1, § 5h nebo § 6a odst. 1,“
Tedy například pokud je reklama v rozporu s dobrými mravy, diskriminuje na základě pohlaví či má pornografický obsah. Obdobně se správního deliktu dopustí fyzické či právnické osoby jako zpracovatelé reklam.
Za tyto správní delikty hrozí pokuta až do výše 2 miliónů korun.
„(5) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta b) do 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), c), e), f), g), h), i), j), k), l), m), n), o), p) nebo q),“