Oběti současných ozbrojených konfliktů jsou mnohem častěji civilisté než vojáci. Dle statistiky UNIFEM asi 70 % zabitých a zraněných v zemích s dlouhotrvajícím konfliktem tvoří ženy a děti. Často proto, že mnoho žen pracuje v domácnosti a jejich možnosti uprchnout před hrozícím nebezpečím bývají omezené.

Ženy jsou znásilňovány, unášeny, ponižovány, nuceny snášet násilné těhotenství, sexuální zneužívání a otroctví. Tyto praktiky nikterak výjimečně probíhají i jako cílená a plánovaná válečná strategie. Tělo ženy, ženská sexualita a reprodukční schopnost se stávají skutečným bitevním polem.

Během genocidy v africké Rwandě v roce 1994 bylo znásilněno 250 – 500 tisíc žen. 60 tisíc žen bylo znásilněno během války v bývalé Jugoslávii (často byly drženy ve speciálních znásilňovacích táborech, kde nuceně rodily „děti nepřítele“). Stále trvá konfliktní situace v Súdánu, kde byla velká část civilistů nucena opustit své domovy a přemístit se do uprchlických táborů. Velké množství žen je mnohonásobně znásilňováno při nutných cestách pro zásoby dřeva a vody mimo tábory. Bohužel i v české historii existuje nemalá řada žen, které se staly obětmi znásilnění vojáky z postupujících vojsk v průběhu první či druhé světové války.

Ženy jsou také díky řadě panujících stereotypů o tradiční a správné roli žen ve společnosti ohroženější i při mírových procesech, jako aktérky vyjednávání, humanitární pracovnice, političky, ochránkyně lidských práv. Pokud nejsou přímo ohroženy na životě, mohou se ocitnout ve vězení, kde bývají často mučeny a znásilňovány.

Zdroje informací:

• Rozvojový fond pro ženy (UNIFEM)
• Amnesty International ČR, kampaň Stop násilí na ženách