Politika a porodnictví. Jde to dohromady?

Petra Havlíková

Na konci minulého roku se rozpadla pracovní skupina pro porodnictví při Ministerstvu zdravotnictví. Lékaři, kteří se jí účastnili, skupinu opustili s přesvědčením, že české porodnictví funguje dobře a není třeba na něm nic měnit. To se hluboce rozchází s názorem porodních asistentek a jejich snahou o zlepšení přístupu žen k předporodní, porodní a poporodní péči. Jak se na tematiku porodnictví dívá zbytek politické scény? Mají jednotlivé strany vypracovanou koncepci této oblasti?

S tímto dotazem jsme jednotlivé politické strany oslovili na podzim minulého roku. Na odpovědi některých jsme čekali dlouhé měsíce, některé strany se nevyjádřili vůbec. Přesto se nám povedlo získat několik odpovědí na tuto otázku. Zajímavým zjištěním je, že většina politických stran žádnou ucelenou koncepci porodnictví nemá a jejich názory utváří jednotlivý politici a političky, kteří jsou se zdravotnickým tématem spojeni. Většinou jde lékaře a lékařky, kteří se dali na politickou dráhu.

Jedinou stranou, která s porodnickou politikou počítá hlouběji, je neparlamentní Strana zelených. „Strana zelených respektuje právo matky i novorozence na co nejpřirozenější porod. Chceme v souladu s rozšířenou evropskou praxí, aby porody mimo nemocnice byly běžně možné a pojišťovny je proplácely. Chceme umožnit alternativní přístup vždy, když si to žena přeje a zdravotní stav matky i dítěte to umožňuje,“ píše se ve volebním programu strany do poslanecké sněmovny v roce 2010.

Mezi strany, za které se vyjadřují lékaři a lékařky patří TOP 09, Křesťanští demokraté a Věci veřejné. Postoj jednotlivých expertů/tek je ale různý. V podstatě se shodují, že upřednostňují nemocniční péči o rodičky, míra jejich radikálnosti se ale liší. Za Křesťanské demokraty se vyjádřila kandidátka na prezidentku Zuzana Roithová. „Podporuji samostatnou práci porodních asistentek, jsou důležitým doplňkem lékařské péče. Porody mimo zdravotnická zařízení nepodporuji, protože v ČR pro ně není připraveno prostředí,“ říká k možnosti změn porodnické péče Roithová.

Zástupci Věcí veřejných (Jiří Štětina) a TOP 09 (Aleš Roztočil) jsou v těchto otázkách méně smířliví. V případě Roztočila, který je v TOP 09 hlavním odborníkem na oblast porodnictví (je zároveň primářem porodnicko-gynekologického oddělení v nemocnici v Jihlavě), považuje porod v domácím prostředí za nezodpovědný hazard se zdravím a životem a pokud se žena rozhodne rodit v domácím prostředí: „Poskytovatelé porodnické péče i laické kruhy by měli ženy od tohoto rozhodnutí zrazovat,“ myslí si Roztočil. Roztočil je v tomto ohledu důležitým hráčem, jelikož byl i předsedou pracovní skupiny pro porodnictví, která je zmiňována už v úvodu. Druhý proud v TOP 09 pak představuje ministr zdravotnictví Leoš Heger, který se jako jeden z prvních ministrů zdravotnictví pokouší se situací něco dělat. Například díky němu vznikla pracovní skupina, která měla přinést dialog mezi všemi zúčastněnými stranami – porodníky, porodními asistentkami i zástupci/kyněmi pojišťoven.

Nejradikálněji se pak vyjadřuje Jiří Štětina z Věcí veřejných. Podle jeho názoru „povolením a hlavně zaplacením „domácích porodů“ se vracíme o padesát let zpět a vytváříme předpoklady pro vyšší kojeneckou i mateřskou úmrtnost. Vše co se děje kolem domácích porodů lze shrnout do jedné věty. Pod pláštíkem dodržování lidských práv jde zase jenom o prachy pro porodní asistentky,“ tvrdí Štětina. Připouští však, že v případě, že by si rodička péči hradila sama a podepsala informovaný souhlas, že je obeznámena s riziky porodu jinde, než ve zdravotnickém zařízení, je ochoten ženám tuto možnost přiznat. Tyto tvrzení jsou však v přímém rozporu se závěry Evropského soudu pro lidská práva, který ve srovnatelném případu maďarské občanky Ternovzsky dal za pravdu stěžovatelce. „Podle názoru soudu právní úprava, která zdravotníky, kteří by jinak mohli požadovanou pomoc poskytnout, nepochybně odrazuje, zasáhla do práva na respekt k soukromému životu stěžovatelky coby nastávající matky,“ píše se v rozsudku.

Postoj, který současný stav nechce nijak měnit, ani se jím zabývat, pak zastává KSČM, za kterou se vyjádřila poslankyně Soňa Marková. Ta sice nemá lékařské vzdělání, ale je dlouholetou členkou zdravotnického výboru poslanecké sněmovny. „Vycházíme z dosud dobře fungujícího systému stávající péče o těhotné, rodičky a ženy v šestinedělí a samozřejmě i péče o novorozence. Oceňujeme především velmi nízkou novorozeneckou úmrtnost v ČR,“ říká Marková a k tématu volby místa a způsobu péče u porodu dodává: „Ústavní právo žen na svobodný výběr místa porodu respektujeme, ale musí korespondovat s právem dítěte tak, aby v důsledku rozhodnutí matky o domácím porodu pouze s asistentkou bez odborné lékařské péče, nebyl ohrožen jeho život a zdraví.“ KSČM se tak v této otázce staví spíše do pasivní role, kdy nechce problematiku otvírat.

Největší politické strany, ODS a ČSSD, se k této problematice na náš dotaz nijak nevyjádřili, ale z vyjádření jednotlivých jejich členů a členek jsou jejich názory zřejmé. Například na blogu poslance Evropského parlamentu za ODS Milana Cabrnocha se píše: „Porodní asistentky nemohou převzít celkovou odpovědnost za dispenzarizaci těhotných. Diskutovaný přesun péče o těhotné do rukou porodních asistentek hrozí zhoršením kvality a bezpečnosti zdravotní péče, narušením fungujícího systému prevence, a nepřinese kýžené úspory.“

Podobně se vyjadřuje další výrazná osobnost v oblasti zdravotnické politiky ODS, poslanec Boris Šťastný, který pro Lidové noviny v otázce alternativních přístupů k porodu řekl: „Ať si žena rodí pod smrčkem na Sněžce a pomáhá jí kolemjdoucí bába kořenářka, ale taková žena nemůže chtít, aby stát nesl jakoukoli zodpovědnost za toto její rozhodnutí, pokud dojde ke komplikaci, natož aby to platil. Ať si rodí sama, ale pokud dítě nedej bože zůstane retardované, protože se přidusí, ať si je vědoma, že do smrti bude péči o něj platit ze svého. Ať se na to připojistí třeba u komerční pojišťovny. Není možné chtít po státu, aby se rodilo kdekoli, za jakýchkoli podmínek a přitom zůstala garantovaná kvalita a byla zachovaná úhrada ze zdravotního pojištění.“ Boris Šťastný tak nebere na vědomí mnoho západních zemích, kde systém péče o těhotné a rodící ženy je založený na plnohodnotné péči jak lékařů/řek, tak porodních asistentek a tento systém přináší jak dobré výsledky, tak úsporu pro veřejné rozpočty.

Za ČSSD se v otázce porodnictví vyjadřuje mimo jiné Michaela Marksová-Tominová, která ve svých textech podporuje liberalizaci péče o těhotné a rodící ženy. „Ačkoli trend civilizovaných zemí a doporučení mezinárodních organizací, že rodící žena má mít právo si vybrat, mluví jednoznačně, tato vláda těhotným ženám žádné právo na svobodné rozhodování přiznat nehodlá,“ píše Marksová-Tominová na blogu ČSSD. Tento pohled je ale úzce spjat právě s kritikou vlády, více než s tématem samotným.

Česká politická scéna se v současnosti tématem intenzivně zabývá a lze najít mnoho názorů různých politiků a političek na toto téma. Diskuze, kterou porodnictví momentálně vyvolává, by mohla být nadějí pro lepší pochopení a větší informovanost o tématu. Bohužel se příliš často zvrhává v obavy a nepochopení jednotlivých stran. Strach ze změny a liberalizace takto citlivého tématu se bohužel zdá větší, než snaha naslouchat a posuzovat jednotlivé argumenty.