24.11.2011

Miluje Tě, bije Tě!

Den co den probíhají na ulicích či za zdmi domácností na celém světě malá i velká dramata, jejichž oběťmi jsou ženy. Někdy se o násilí okolí dozví, často však zůstává ukryto pod hradbou mlčení, strachu, studu. Je na čase to změnit. 25. listopad, coby Mezinárodní den proti násilí na ženách, může být takovou příležitostí.

Kurz sebeobrany spojil palestinské a židovské ženy

„To není mužské „NE!“,“ vysvětluje rázně instruktorka skupince žen, které ji obklopují. „Řekněte to mužským hlasem, silněji: „NE!““. Ženy to zkoušejí ještě jednou, tentokrát důrazněji. „Ale kdy můžeme říct „ano“,“ ptá se později jedna z žen instruktorky. „To rozhodneš TY,“ dostává se jí bezprostřední odpovědi. Právě probíhá poslední lekce z šestitýdenního kursu sebeobrany pro ženy ve Wadi Joz ve východním Jeruzálémě. Všechny instruktorky jsou Židovky, všechny účastnice Palestinky z východního Jeruzaléma či přilehlých palestinských vesnic.

Je to poprvé, co je workshop, organizovaný nevládní organizací El Halev, určen cíleně palestinským ženám; pravděpodobně se však nebude jednat o kurz poslední. Na první pohled neobvyklý, ale v mnohém inspirující příklad  – izraelské instruktorky zprostředkovávají své zkušenosti palestinským sociálním pracovnicím ve východním Jeruzalémě. V místě, které bylo po šestidenní válce v roce 1967 obsazeno Izraelem, a to způsobem, jenž neuznává velká část mezinárodního společenství. Jak ale vysvětlují instruktorky, kurz měl naučit ženy čelit problémům, které jsou společné bez ohledu na národnost, politickou orientaci či náboženskou příslušnost.

Zobrazit statistiky

Statistiky ze všech zemí dokládají, že přibližně 80 % násilných útoků spáchá někdo, koho oběť zná, vysvětluje Chana Weinberger, jedna z instruktorek. „Číslo může být i vyšší, zejména v uzavřených skupinách, například náboženských,“ dodává Weinberger, která často vedla kurzy v ortodoxních židovských komunitách. Proto  účastnice kurzu trénovaly nejen sebeobranu v případě napadení neznámým útočníkem, ale nacvičovaly i vhodné reakce v situacích, kdy je útočníkem manžel nebo přítel. Palestinské ženy v této souvislosti často zmiňovaly, jak determinující je vyrůstat v prostředí, které  nazývají kulturou uhlazenosti, a ve kterém je často považováno za nevhodné, aby ženy vyjádřily svůj nesouhlas. „Problém, který máme, je, že nás ženy doma učí chovat se určitým způsobem,“ říká čtyřicetiletá žena z Shuafatu ve východním Jeruzalémě. „Požadují po nás: „Neseď takto“ nebo „Nesměj se takhle.“ „Tvrdí se nám: „Nemluv se svým bratrem tímhle způsobem!“ nebo „Nemluv s tímto chlapcem!“ „Přerůstá to ve strach, který ovlivňuje každého, takže ženy nevědí, jak jednat s muži – se svými manželi, syny, muži v zaměstnání.“

Jak se ale domnívá Chana Weinberger, tento způsob sociálního programování rozhodně není výjimečný, spíše naopak. „Je to něco, co jsem viděla v každé kultuře,“ vysvětluje. „Učila jsem izraelské ženy, Američanky, Rusky, Palestinky, Holanďanky – všechny jsou vychovávány odlišným způsobem, jako ženy,“ tvrdí Weinberger.  Palestinské účastnice proto oceňovaly, že se naučily nejen vhodným obranným technikám při fyzickém napadení, ale i tomu, jak asertivněji reagovat v každodenním životě.

Zdroj:

The National, 30. července 2011 – www.thenational.ae/lifestyle/the-self-defence-club-that-unites-palestinian-and-jewish-women


Miluje Tě, bije Tě…

V květnu letošního roku byla členským státům Rady Evropy otevřena k podpisu Úmluva o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí1.). Stalo se tak v tureckém Istanbulu, což vybízí k otázce, jak je na tom právě Turecko s ochranou před domácím násilím. Více nám může prozradit obsáhlá zpráva nevládní organizace Human rights watch na toto téma. Analýza o padesátiosmi stranách je výstižně nazvána Milujě Tě, bije Tě: Rodinné násilí v Turecku a přístup k ochraně2.) Zpráva je založena na popisu klíčových případů a rozhovorů jak s experty na danou problematiku, tak s ženskými oběťmi domácího násilí z Vanu, Istanbulu, Trabzonu, Ankary a dalších tureckých měst. Právní normy a justiční systém jsou tak – mnohdy nelichotivě – konfrontovány s konkrétními osudy, příběhy, lidmi.

Civilněprávní ochranu obětí domácího násilí (bez ohledu na pohlaví) přinesl do tureckého právního řádu zejména zákon č. 4320 o ochraně rodiny. Tento zákon, novelizovaný v roce 2007,  zakotvil pro oběti možnost vydání tzv. ochranných příkazů (protective orders), které se svou podstatou blíží i v českém právu již známým předběžným opatřením. Umožňují soudně nařídit mimo jiné povinnost vyklidit společně obývanou nemovitost, zdržet se styku s obětí a dětmi a navazování kontaktů s nimi. Jako značně problematický se jeví převládající výklad, který ochranu podle zákona přiznává pouze členům „rodiny“ ve smyslu tureckého občanského zákoníku. Zákon se tak nevztahuje na nesezdané páry, v Turecku často existující manželství uzavřená pouze podle církevního práva, nebo na rozvedené manžele. Velkým problémem je mnohdy necitlivý a neprofesionální přístup policistů, zejména v menších městech a na vesnicích. Přestože má být podle platného práva v Turecku v každém městě s 50 000 a více obyvateli zřízen alespoň jeden azylový dům, skutečnost je bohužel často jiná. Azylových zařízení je nedostatek a i ty existující často nesplňují základní hygienické či bezpečnostní standardy.

Zobrazit příběh Selvi T.

Příběh Selvi T3.). názorně ilustruje mnohé z neduhů tureckého systému ochrany. Dvaadvacetiletou Selvi manžel bil a znásilňoval prakticky po celou dobu manželství, které s ním uzavřela již ve dvanácti letech. Útoky začaly v době, kdy čekala první dítě. Několikrát utrpěla vážné fyzické zranění. Selvi se podařilo čtyřikrát utéci z domu na policejní stanici, kde se domáhala pomoci. Místo ochrany však byla pokaždé odeslána domů za násilníkem. Když nakonec Selvi utekla do azylového zařízení, policie prozradila manželovi adresu. Nedostatečně proškolený personál azylového domu manžela vpustil dovnitř a dokonce Selvi nabádal, aby se s manželem usmířila. Nakonec Selvi poskytla ochranu jedna místní ženská skupina. Selvi si tak vytrpěla příkoří nejen ze strany člověka, který jí měl být nejbližší, ale ze své zkušenosti  si odnesla i hlubokou nedůvěru k práci turecké policie. „Už bych zkrátka nikdy nemohla jít na polici,“ dodává.

Zdroje a poznámky:

1.) Česká republika Úmluvu prozatím nepodepsala, více informací například zde – http://www.vlada.cz/assets/ppov/rada-pro-rovne-prilezitosti/prevence-domaciho-nasili/cinnost/10-10-2011_Zapis-vybor-prevenci-DN.doc

2.) „He Loves You, He Beats You“: Family Violence in Turkey and Access to Protection –  http://www.hrw.org/reports/2011/05/04/he-loves-you-he-beats-you-0

3.) jména obětí byla z bezpečnostních důvodů změněna

Bití žen a dětí v mezích zákona

aneb nad jedním soudním rozhodnutím ve Spojených arabských emirátech

„Nejvyšší soud Spojených arabských emirátů rozhodl, že muž může bít manželku i děti, pokud to na jejich těle nezanechá viditelné stopy,“ dočteme se v dalším z knižně vydaných deníků Michala Viewegha1.). Spisovatel převzal krátkou zprávu, kterou nedlouho předtím zveřejnila česká mainstreamová média. Po bližším zkoumání zjistíme, že se rozsudku dočkalo značné medializace i na domácí půdě ve Spojených arabských emirátech (SAE). Zatímco pro našince může rozhodnutí znamenat jasný doklad o civilizační zaostalosti muslimů, podle některých znalců islámského práva naopak přispěje k řešení problematiky domácího násilí v muslimských rodinách. Paradoxní….?

Nejvyšší soud SAE vynesl kontroverzní rozsudek 5. října 2010. Potvrdil v něm rozhodnutí dvou soudů nižší instance, které uznaly vinným obžalovaného otce rodiny z překročení práva „trestat“ svou manželku a třiadvacetiletou dceru. Toto právo výslovně zakotvuje článek 53 trestního zákoníku SAE, když manželovi přiznává právo trestat manželku a nezletilé děti, pokud nepřekročí limity stanovené právem šarí‘a. Podle práva šarí‘a  je v případě tzv. neposlušnosti (vzpurnosti) manželky třeba postupovat následovně: nejprve slovně vysvětlit či napomenout, nepomůže-li to, odepřít sexuální styk, nezlepší-li se situace ani poté, lze mírně fyzicky potrestat. Islámské právní autority však ve výkladu tohoto ustanovení nejsou jednotné. Například Imām Shāfi`ee považuje fyzické trestání za nedoporučené, i když myslitelné. Dr. Mongia Šuhaj, profesorka islámských studií v Tunisu, zase upozorňuje: „Prorok Mohamed nikdy neuhodil žádnou ze svých žen nebo služebnic, ani žádné zvíře; my bychom měli následovat jeho učení a jeho příklad“2.). Shoda mezi znalci panuje v tom, že se nikdy nesmí jednat o trestání „kruté“3.). Taktéž článek 56 zákoníku o osobním statutu SAE zavazuje ženy „poslouchat“ své manžele.

Soud v Abú Dabí obžalovaného muže odsoudil ke spíše symbolické pokutě 500 dirhamů, trest odnětí svobody nebyl uložen4.). Soud vzal za prokázané, že muž zpohlavkoval svou manželku tak, že jí poranil ret a zuby, a dále že zkopal a zbil svou dceru – lékařská zpráva potvrdila zranění pravé ruky a pravého kolene. Obžalovaný tím podle soudu zneužil svého práva „trestat“, garantovaného šarí‘ou, neboť si při svých útocích počínal krutě (zanechaly viditelné stopy na tělech) a v případě dcery i neoprávněně, neboť je již zletilá.

Zobrazit reakce odpůrců

Reakce odpůrců i zastánců soudního rozhodnutí na sebe nenechaly dlouho čekat.

„Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu SAE je důkazem, že rozhodující orgány považují násilí na ženách a dětech za zcela akceptovatelné,“ uvedla například Nadya Kalife, odbornice na problematiku ženských práv z nevládní organizace Human Rights Watch5.). Rozsudek zjevně bagatelizuje „lehčí“ formy násilí a zcela opomíjí možnost psychického týrání, které však často oběti považují za závažnější a strastiplnější. Spojené arabské emiráty jsou přitom signatářskou zemí jak Úmluvy o právech dítěte (CRC – 1997), tak Úmluvy o eliminaci všech forem diskriminace proti ženám (CEDAW – 2004). Diskriminační je i samotná skutečnost, že „právo trestat“ je koncipováno patriarchálně, je přiznáno výhradně mužům, neslouží tedy jako obecný nástroj pro řešení manželských neshod.

Objevila se však i tvrzení, že rozhodnutí může ve Spojených arabských emirátech působit progresivně. Rozsudek totiž otevřeně přiznal existenci domácího násilí v muslimské rodině v SAE, což bývalo do té doby často zpochybňováno a tabuizováno. Navíc stanovil (byť velmi sporně) ve vykonatelném rozhodnutí hranice tohoto tradičního mnohasetletého práva manželů a otců rodin.

V posledních měsících pak nelze přehlédnout i oficiální snahu po odkrývání a mapování domácího násilí – tohoto dosud převážně privátního fenoménu, skrývajícího se i za zdmi arabských domovů. Například dubajská policie letos v březnu spustila speciální výcvikový program pro policistky, které se budou specializovat na práci s oběťmi domácího násilí a podporovat je v rozhodnutí tyto činy oznamovat6.). Dalším příkladem budiž zadání k vypracování dosud největší celonárodní studie mapující problematiku násilí na dětech. Její realizací byla pověřena Dubajská nadace pro ženy a děti spolu s Mezinárodní společností pro prevenci zneužívání a zanedbávání dětí (při OSN).

Zdroje a poznámky:

1.) Michael Viewegh, Další báječný rok, Druhé město, 2011, str. 229

2.) www.thenational.ae/news/uae-news/courts/man-who-hit-wife-sent-for-retrial

3.) Outlines of criminal law and justice in Islam, Dr. Mohammed Sabbir, International Law Book Services, str. 347

4.) Za trestný čin podle článku 2/339 trestního zákoníku SAE lze přitom uložit trest odnětí svobody v maximální délce 1 rok a pokutu nepřesahující 10 000 dirhamů.

5.) www.hrw.org/news/2010/10/19/uae-spousal-abuse-never-right

6.) www.thenational.ae/thenationalconversation/editorial/a-female-force-in-combatt

K tanci a poslechu

Komentátor Peter Rothberger zveřejnil svůj soukromý top ten písní o ženské rovnoprávnosti. Songy vybral k připomenutí jednadevadesátiletého výročí zavedení volebního práva žen v USA a současně s cílem upozornit na novou kampaň za ženská práva HERvoices (JEJÍhlasy). Mě osobně nejvíc potěšilo zařazení riot holek z Bikini kill. A jaké jsou vaše tipy na hudebně-aktivistické lahůdky, které by na takovém seznamu neměly chybět?

Bohdana Toušová Rytířová